Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Římalové a soudců JUDr. Michaely Janouškové a Mgr. Ing. Davida Bokra ve věci navrhovatelů:
a) JUDr. Mgr. Petr R., narozen xxxxx, bytem xxxxx
b) Asociace pohřebních služeb v ČR, z. s., sídlem Krystalová 470/7, 196 00 Praha 9,
c) Sdružení pohřebnictví v ČR, z. s., IČO 13643037, sídlem Prokopa Velikého 197/29, 703 00 Ostrava - Vítkovice,
za účasti:
TOBIT z. s., IČO 021 27 989, sídlem Široká 64/12, 110 00 Praha 1, zastoupen advokátem Mgr. Richardem Štaincem, sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1,
o zrušení spolku, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2018, č. j. 79 Cm 65/2016 - 98,
takto:
I. Řízení o odvolání navrhovatele c) se zastavuje.
II. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení rovným dílem, jinak se potvrzuje.
III. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit spolku TOBIT z. s. k rukám jeho právního zástupce rovným dílem na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením zamítl návrh navrhovatelů na zrušení spolku TOBIT z. s., IČO 021 27 989, sídlem Široká 64/12, 110 00 Praha 1 (dále jen "spolek"), zapsaného ve spolkovém rejstříku Městského soudu v Praze v oddílu L, vložce 26164 (výrok I.), navrhovatelům uložil povinnost zaplatit spolku společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že spolek je zapsán ve spolkovém rejstříku Městského soudu v Praze sp. zn. L 26164, jeho účelem je pohřbívat opuštěné mrtvě narozené děti a plody po potratu, napomáhat jejich rodičům a podporovat registraci intrauterinního úmrtí na matrice, zejména poskytovat konzultační, informační a poradenskou činnost. Činnosti, které jsou předmětem některé z ohlašovacích či koncesovaných živností, spolek nerealizuje.
3. Na takto ustaveném základě dospěl k závěru, že navrhovatelé nemají k podání návrhu aktivní legitimaci, neboť nemají na zrušení spolku oprávněný zájem ve smyslu § 268 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z. "). Kontrolou provedenou živnostenským odborem Městské části Praha 1 nebylo zjištěno, že by spolek realizoval výdělečnou činnost, jež by byla předmětem koncesované živnosti "provozování pohřební služby"; tvrzení navrhovatelů o "konkurenci" je tak bezpředmětné. Jednání navrhovatelů hodnotil soud prvního stupně jako pokus o likvidaci "pseudokonkurence", tvrzení o možném zneužívání sociálních dávek zůstalo v rovině ničím nepodložených spekulací za situace, kdy nárok na výplatu pohřebného má pouze fyzická nikoli právnická osoba. Rozporné se zákonem nepovažoval soud prvního stupně ani zakladatelské právní jednání spolku, konkrétně jeho čl. 3. 1. týkající se účelu spolku. Zabýval se blíže významem pojmu "pohřbívat" a dospěl k závěru, že hovorová čeština jej užívá v širším slova smyslu, tj. Ve smyslu "zařídit pohřeb", jež v sobě zahrnuje veškerou činnost s pohřbem spojenou (např. I nákup květin, zajištění řečníka, atd.). Zdůraznil, že se jedná o "účel" spolku, nikoli jeho činnost, jež je blíže popsána v čl. 3. 2. stanov. Výklad podávaný navrhovateli považoval za příliš formalistický nemající oporu v zapsaném účelu spolku. Navíc rušení spolku je nutno považovat za poslední možnou variantu řešení chování contra legem.
4. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. "), procesně neúspěšným navrhovatelům uložil povinnost zaplatit spolku na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 12 400 Kč, za čtyři úkony (příprava a převzetí zastoupení, 2 × písemné vyjádření, účast při jednání) po částce 3 100 Kč, 4 režijní paušály a 21 % DPH.
5. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení pro řadu pochybení, jichž se soud prvního stupně při posuzování předmětného návrhu dopustil.
6. Namítají, že ze strany soudu bylo se spisem manipulováno, z řady navrhovatelem předložených důkazů si soud vytvořil přílohy vlastní, aniž by byly listinné důkazy součástí spisu. Namítají, že jim byla nesprávným postupem soudu prvního stupně odňata možnost se vyjádřit, bleskově provedené dokazování svědčí o tom, že soud prvního stupně měl vytvořen názor již před jednáním ve věci samé. Nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že pohřbívání mrtvě narozených dětí či plodů po abortu prováděli fakticky Ing. Vališová a ThLic. T. Kotrlý, Th. D., jako fyzické osoby, neboť tak bylo činěno jménem spolku, o čem svědčí řada předložených důkazů. Smlouvy o spolupráci uzavřené s jednotlivými nemocnicemi a Správou pražských hřbitovů, p. a. byly uzavřeny spolkem, smlouvy byly sjednány statutárními orgány, na jejichž podkladě spolek jednal v rozporu se zákonem (§ 268 odst. 1 písm. b) a § 217 odst. 1 o. z.) za účelem získání finančních prostředků z veřejných fondů pohřebného. Ke splnění svého účelu si spolek opatřil bezúplatně místa k pohřbívání. Výsledky kontroly živnostenského úřadu Městské části Praha 1 považují za nerozhodné, neboť tato neodhalila podstatu konání spolku. Mají za to, že mají oprávněný zájem na zrušení spolku, neboť chrání oprávněné zájmy rodinných firem (provozovatelů pohřebních služeb), navrhovatelé b) a c) zastupují 2/3 všech provozovatelů pohřebních služeb, jež mají obavy z nekalé konkurence na úseku podnikání v pohřebnictví.
7. Spolek s odvoláním navrhovatelů nesouhlasil, navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno.
8. Z procesního hlediska spolek namítá, že odvolání nesplňuje náležitosti zakotvené v § 42 odst. 4 o. s. ř., neboť neobsahuje označení jednotlivých účastníků řízení, neobsahuje ani odvolací návrh, není řádně datováno. Doplnil, že navrhovatel a) soud zahltil důkazy, jež s předmětem řízení zjevně nesouvisí, soud prvního stupně se tak zcela správně zabýval pouze provedením důkazů, jež byly z hlediska vymezeného předmětu řízení relevantní. K věci samé měl za to, že kontrolou provedenou příslušným živnostenským úřadem bylo jednoznačně zjištěno, že spolek sám žádnou činnost spočívající v pohřbívání opuštěných mrtvě narozených dětí a plodů po potratu či zpopelňování lidských ostatků neprovádí. Informační, či poradenské služby jsou spolkem realizovány bezplatně, jeho hlavním účelem je sdružování osob, jímž není lhostejný osud mrtvě narozených dětí a plodů po potratu. Spolek zajišťuje bezplatnou poradenskou činnost zejména pro rodiče, kteří se nacházejí v obtížné situaci. Spolupráce s jednotlivými nemocnicemi je na bázi poskytování informací o existenci opuštěného mrtvě narozeného dítěte, každý člen spolku pak může iniciovat vypravení pohřbu u pohřební služby, předmětem spolupráce není žádné finanční plnění. Spolek není vlastním vypravitelem pohřbu, tím je člen spolku, jež objednává na své náklady pohřeb u registrované pohřební služby, jež zajistí pohřbení do hrobových míst spolku na veřejných pohřebištích. Žádný zákon právnické osobě nezakazuje být vypravitelem pohřbu. V řízení bylo prokázáno, že spolek na tomto úseku nepodniká, ani neprovozuje činnost, pro kterou by bylo třeba disponovat koncesí k provozování pohřební služby. Navrhovatelé tak dostatečným způsobem nedoložili existenci oprávněného zájmu k podání předmětného návrhu.
9. Navrhovatel c) vzal své odvolání podáním ze dne 8. dubna 2019 zpět, odvolací soud tak řízení o jeho odvolání dle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
10. Odvolací soud má za to, že z podaných odvolání je zřejmé, kdo je činí, jaké rozhodnutí soudu prvního stupně je jimi napadáno, jaké jsou odvolací důvody i odvolací návrhy, prostor pro odmítnutí odvolání dán nebyl (srov. § 28 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen "z. ř. s. ").
11. Odvolací soud tak přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů a) a b) není důvodné. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, správné je i jeho právní posouzení; odvolací soud tak na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, rozhodnutí jsou veřejnosti přístupny na www.nsoud.cz).
12. Podle § 268 odst. 1 o. z. soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem upozorněn,
a) vyvíjí činnost zakázanou v § 145,
b) vyvíjí činnost v rozporu s § 217,
c) nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo k jeho podpoře,
nebo
d) brání členům ze spolku vystoupit.
13. Kogentní § 268 odst. 1 o. z. obsahuje úpravu zvláštních důvodů nuceného zrušení spolku soudem s likvidací. Nucené zrušení spolku je možné pouze v zákonem stanovených případech a to buď bez návrhu, nebo na základě návrhu osoby, která na tom má oprávněný (právní) zájem.
14. Primární je tedy vyřešení otázky, zda navrhovatelé a) a b) jsou osobami mající na zrušení spolku oprávněný zájem. Odvolací soud dospěl k závěru, že navrhovatelé a) a b) takovými osobami nejsou. Je tomu tak proto, že navrhovatel a) svou legitimaci k podání předmětného návrhu odvozuje toliko z titulu své funkce ředitele pohřebního ústavu, tato skutečnost však (sama o sobě) pro naplnění uvedené hypotézy právní normy pro závěr o tom, že navrhovatel a) má k podání návrhu na zrušení předmětného spolku oprávněný zájem, dostačující není. Není zcela vyloučeno, že by takový zájem mohl mít samotný pohřební ústav, ten však navrhovatelem není, nebyl tak prostor se touto úvahou dále zabývat. Navrhovatel b) ke svému oprávněnému zájmu ničeho v průběhu řízení blíže netvrdil, pouze odkázal na argumentaci navrhovatele a) a tvrdil, že zastupuje zájmy pohřebních služeb a chrání podnikání v pohřebnictví, jež je ze zákona vyhrazeno pouze jeho členům. Ani tato skutečnost však (bez dalšího) nemůže vést k závěru o tom, že byl navrhovatel b) měl na zrušení spolku oprávněný zájem. Pokud bylo provedeným dokazováním (konkrétně kontrolou provedenou živnostenským odborem) zjištěno, že spolek činnost, jež by se týkala činnosti členů navrhovatele b), či činnosti navrhovatele a), fakticky neprovádí, pak bez dalšího není možno dospět k závěru, že by právě navrhovatelé mohli být osobami, jež by byli k podání návrhu na zrušení spolku aktivně legitimováni, tedy že by měli na zrušení spolku oprávněný zájem ve smyslu § 268 o. z.
15. Nad rámec řečeného odvolací soud přesto dodává, že i pokud by skutečně bylo možno dojít k závěru, že navrhovatelé a), b) mají na zrušení spolku právní (oprávněný) zájem, pak ale zákonem vymezené důvody pro zrušení spolku (§ 268 o. z.) v daném případě naplněny nebyly, jak správně uzavřel soud prvního stupě, na jehož argumentaci odvolací soud pro stručnost odkazuje.
16. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku odvolatelů o "selektivně" provedeném dokazování. Je tomu tak proto, že dle věty první § 120 o. s. ř. jsou sice účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, podle věty druhé tohoto ustanovení však soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Z této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy (srov. např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. ledna 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 11/2005 ze dne 1. září 2005). Důvod pro doplnění dokazování dán v daném případě nebyl, skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn dostatečně pro to, aby si vytvořil podklad pro své rozhodnutí.
17. Odvolací soud tak výrok I. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Výrok II. změnil jen tak, že navrhovatelé jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení rovným dílem, neboť pro soudem prvního stupně vyjádřenou solidaritu nebyl důvod. Výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků, jimiž navrhovatelé nejsou.
18. Výše náhrady nákladů řízení byla soudem prvního stupně vypočtena správně, správná však již nebyla aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu (srov. § 268 odst. 1 o. z.) měl být na danou věc aplikován § 23 z. ř. s., konkrétně jeho věta druhá a to s ohledem na okolnosti daného případu spočívající v zcela bezdůvodném podání předmětného návrhu na zahájení řízení ze strany navrhovatelů. Bylo tak na místě procesně úspěšnému spolku přiznat náhradu nákladů řízení, jak správně učinil soud prvního stupně.
19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 23 věta druhá z. ř. s. Z důvodů výše uvedených.
20. Spolku tak náleží částka 8 228 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) po částce 3 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Ve výši 1 428 Kč.
21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.
Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. ; dovolání se podává do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.
Praha 15. dubna 2019
JUDr. Olga Římalová, v. r.
předsedkyně senátu