Mezinárodní přeprava zemřelých

Tomáš Kotrlý

článek byl publikován jako hlavní téma časopisu Zdravotnictví a právo 6 (2009), nakl. Havlíček Brain Team, Praha, s. 12-15.

Úvod

Zdravotnická zařízení zabývající se výzkumem nebo výukou vítají nabídky fyzických osob nebo obcí, jestliže jim poskytnou lidské pozůstatky pro tyto účely. Aplikace příslušných zdravotních zákonů v praxi na využití lidských pozůstatků pro vědecké a lékařské účely však může být v některých případech nebezpečně liberální. Jako bezprecedentní příklad uveďme výstavu rozřezaných mrtvých lidských těl, konzervovaných metodou plastinace1, která se pod názvem "Bodies… The Exhibition" uskutečnila v roce 2007 v pražské Lucerně2 a probíhala v dalších evropských městech3.

Soud v Paříži dne 21. dubna 2009 pokračování zmíněné výstavy ostatků mrtvých Číňanů ve Francii přesto zakázal4. Namísto tolik potřebné výuce lidské pozůstatky v tomto případě slouží soudobému jarmarku extremního materialismu. Dělí nás už jen malý krůček k tomu, aby odborníci na polymerovou konzervaci dodávali firmám takto vypreparované lidské pozůstatky našich zesnulých jako "figuríny a panny" do výloh a prostor obchodů se zdravotnickými nebo kosmetickými potřebami. I během nakupování se lze přece vzdělávat.

Není cílem tohoto článku opakovat stanovisko české právní teorie, která vychází z ustanovení § 15 občanského zákoníku, tedy tzv. zásady pietní ochrany, podle které je tělo zemřelého integrální součástí osobnosti, a to po celou dobu, pokud jsou lidské pozůstatky člověka individualizovatelné5. Čistě praktická, ale neméně důležitá je otázka, která nás bude dále zajímat, jak se do České republiky lidské pozůstatky pro tuto výstavu z Čínské lidové republiky přepravily? Existuje nějaký právní rámec pro mezinárodní přepravu mrtvol?

V podstatě existují dvě možnosti pro mezinárodní převoz zemřelých: převoz dosud nepohřbených lidských pozůstatků nebo převoz exhumovaných či zpopelněných lidských ostatků. Pokud byla Čínská lidová republika vysokou smluvní stranou Mezinárodního ujednání o přepravě mrtvol6 (dále jen Ujednání), měly být lidské pozůstatky přepravovány minimálně spolu s průvodním listem, tzv. umrlčím pasem.

Prameny právní úpravy

Pro mezinárodní přepravu zemřelých do ČR dále, mimo citované Ujednání, platí tyto předpisy: Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) část CIM čl. 5 §1 písm. b), která stanoví, za jakých zvláštních podmínek jsou připuštěny zásilky mrtvol7; železniční přepravní řád - rozhodující v místě pohřbení; letecký přepravní řád a mezinárodní manuál TACT (The Air Cargo Tariff) - mající k dispozici pobočky všech leteckých společností; předpisy Ministerstva zahraničních věcí ČR upravující postup zastupitelských úřadů ČR při úmrtí státních občanů ČR v zahraničí a při přepravě lidských pozůstatků a lidských ostatků do ČR.

Mimo tyto normy platí od 26. října 1973 Štrasburská dohoda o převozu zemřelých (dále jen Dohoda), kterou podepsaly některé členské státy Rady 8. Tato dohoda nebyla zatím ČR ratifikována, přestože Ministerstvu pro místní rozvoj nejsou známy podmínky, které by jí v tom překážely. Naopak přijetí této Dohody ze strany ČR je nutné pro bezproblémovou přepravu mrtvých lidských těl občanů Ukrajiny, kteří umírají na území ČR9. Na tomto místě je také vhodné připomenout snahy Evropské federace pohřebních služeb se sídlem ve Vídni o prosazení v Evropské unii nové jednotné úpravy přepravy lidských pozůstatků, která by nahradila jak Dohodu tak Ujednání.

Dojde-li k úmrtí na území státu, který není vázán příslušnou mezinárodní smlouvou, je pro převoz na území České republiky nebo převoz přes její území nutný souhlas diplomatické mise nebo konzulárního úřadu příslušného k zastupování zájmů České republiky. Souhlas může být vydán po předložení úmrtního listu a potvrzení o tom, že proti přepravě není námitek z hlediska trestněprávního nebo zdravotního, zejména že osoba, která má být přepravována, nebyla v době úmrtí nakažena nebezpečnou nemocí, jak vyžaduje § 9, odst. 4 zákona o pohřebnictví10 (dále jen ZP).

Umrlčí pas

Podle Ujednání je průvodní list k přepravě lidských pozůstatků, tzv. umrlčí pas, vystavován místními úřady smluvních států, nikoliv zastupitelskými úřady ČR. V souladu s článkem 8 Dohody musí každá smluvní strana nahlásit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy označení příslušných úřadů, které jsou oprávněny konat v souladu s článkem 3 odst. 1 a článkem 6 odst. 1 a 3 tohoto dokumentu. Uvedené činnosti budou zajišťovat v České republice krajské hygienické stanice, které podle ust. § 9 odst. 3 ZP vydávají průvodní list k přepravě lidských pozůstatků, potřebný podle příslušné mezinárodní smlouvy.

Mezinárodní průvodka mrtvého by měla pokud možno odpovídat vzoru, který je přílohou mezinárodních smluv. Podle Ujednání musí být vypracována v jazyce země a minimálně v jednom mezinárodně užívaném jazyce. Podle Dohody pas pro mrtvolu může být vyplněn v úřední řeči země vystavení a v jedné z úředních řečí Rady Evropy (odpadá povinnost překladu do mezinárodně užívaného jazyka).

K žádosti je třeba přiložit:

Štrasburská dohoda narozdíl od Ujednání nepožaduje tyto tři výše zmíněné body a neupravuje podmínky pro jednotlivé druhy přepravy.

Transportní rakve

Je povinností všech dotčených subjektů použít pro převoz zemřelých speciální transportní rakve. Podle Ujednání je třeba dbát nato, že:

Lidské pozůstatky osob, které zemřely na mor, choleru, neštovice nebo skvrnitý tyf, se smějí přepravovat mezi státy, které uzavřely Ujednání, nejdříve za jeden rok. Dohoda naproti tomu pouze v úvodní klauzuli uvádí, že země jsou pamětlivy skutečnosti, že přeprava nepředstavuje žádné zdravotní nebezpečí, i když smrt lze přičítat přenosné nemoci, za předpokladu, že byla učiněna vhodná opatření zejména pro nepropustnost rakve. Podle Dohody proto postačuje vnější rakev dřevěná se stěnou o tloušťce min. dva cm a vnitřní rakev kovová nebo jediná dřevěná rakev s tloušťkou tři cm a vyložená jednou vrstvou ze zinku nebo jiného obdobného materiálu.

Přeprava pohřebním motorovým vozidlem

Přeprava zemřelého po pozemních komunikacích je povolena jen v pohřebním motorovém vozidle. Vozidlo musí odpovídat ustanovení § 9, odst. 1 ZP.

Před nástupem jízdy je nutné přezkoušet dopravní a funkční schopnosti vozidla. Lékárnička musí obsahovat vše, co předpisuje zákonné ustanovení. Běžně je nutné kontrolovat, zda je vozidlo vybaveno varovným trojúhelníkem, varovnou svítilnou a dalšími náležitými předměty. Předměty tvořící vybavení vozidla musí být ve vozidle umístěny mimo prostor pro rakev a musí být bezpečně a snadno přístupné.

Mezinárodní přeprava po železnici

Rakev musí být podle Ujednání převážena v uzavřeném vagoně. Převoz v otevřeném vagoně je možný, pokud byla rakev předána v uzavřeném převozním kontejneru a v něm i po dobu přepravy zůstala. Rakev musí být dopravována nejrychlejší cestou a podle možností bez překládání. Společně s rakví se smějí přepravovat mimo jiné pouze květinové kytice a věnce. Rakev musí být v cílové stanici odebrána ve lhůtě, která je pro tento účel v jednotlivých zemích stanovena. Dohoda se k železniční dopravě nevyjadřuje.

Přeprava letecky a po moři

U letecké přepravy platí kromě všeobecných pravidel stanovených Ujednáním ještě doplňující ustanovení výše zmíněné letecké přepravní společnosti. Většinou jde o montáž zařízení vyrovnávajícího tlak v rakvi s tlakem okolí, dále pak zabalení rakve do obalu nepřipomínajícího rakev. Dohoda přímo stanoví, že považuje-li to stát odjezdu za nutné, je třeba opatřit rakev zařízením k vyrovnání vnějšího a vnitřního tlaku.

Po moři je dovoleno přepravovat v rakvi uloženého zemřelého pouze tak, aby nedocházelo k obtěžování cestujících a posádky. Rovněž musí být vyloučena možnost styku s potravinami nebo s poživatinami.

Porovnání obsahu Dohody a Ujednání

Dohoda vymezuje maximum požadavků, které lze návazně (bilaterálně nebo multilaterálně) dále zjednodušit. Každá smluvní strana Dohody je povinna sdělit generálnímu sekretáři Evropské rady označení příslušného úřadu oprávněného k vystavení pasu pro mrtvolu. Ujednání pouze v textu uvádí "úřad příslušný pro místo úmrtí" nebo "odpovědný úřad". Požadavky na transportní rakve uvedené v Dohodě a Ujednání se liší pouze částečně.

Dohoda výslovně neuvádí (narozdíl od Ujednání), zda se její režim vztahuje i na přepravu těl po exhumaci. Exhumace tělesných ostatků na hřbitově v zahraničí se řídí vnitřními předpisy té země (příp. okresu, kantonu atp.), kde se má exhumace konat. Přeprava exhumovaných ostatků do ČR se řídí stejnými předpisy jako přeprava lidských pozůstatků, jak ze zahraničí, tak i do zahraničí. Přeprava zpopelněných lidských ostatků - popele - není v ČR právně upravena vůbec.

Na rozdíl od Ujednání, Dohoda dále nevylučuje z režimu dohody přepravu mrtvol v pohraničních oblastech. Současně je však dána možnost tuto přepravu prostřednictvím zjednodušení požadavků vyloučit. Podle Dohody může země, která ji podepsala, žádat od země, která podepsala Ujednání, požadovat plnění povinností plynoucích z Dohody. Vzájemný vztah není blíže upraven.

Česká republika zůstane po přístupu k Dohodě nadále smluvní stranou Ujednání. Mezi signatáři Ujednání jsou totiž i státy, které nejsou smluvní stranou Dohody (např. Egypt, Mexiko a Kongo), a které jsou (zejména Egypt) hojně navštěvovanou destinací občany České republiky. Se státy, které jsou smluvními stranami Dohody, bude tedy po přístupu uplatňován režim podle ní (bez ohledu na to, zda jsou současně smluvní stranou Ujednání) a se smluvními stranami Ujednání budou uplatňovány podmínky touto mezinárodní smlouvou stanovené.

Překlenutí případných nesrovnalostí při přepravě způsobených rozdílnými režimy předmětných dohod představuje článek 9 Štrasburské dohody, který stanoví, že pokud je doprava prováděna přes třetí stát, který je smluvní stranou Berlínského ujednání, může každý smluvní stát Štrasburské dohody požadovat od třetího státu - smluvní strany Štrasburské dohody, aby vyhověl požadavkům stanoveným Berlínskou dohodou (čl. 9). Z porovnání mezinárodních smluv vyplývá, že přistoupení České republiky ke Štrasburské dohodě přinese zjednodušení procesu převozu zemřelých mezi jednotlivými smluvními státy v řadě aspektů.

Závěr

Organizátoři podobných "světových" výstav mrtvých lidských těl by se alespoň mezinárodnímu právu neměly vyhýbat. Štrasburská dohoda v čl. 2 stanoví, že se jedná v jejím případě o nejvyšší míru požadavků, které mohou být v souvislosti s přepravou zemřelých uplatňovány. V porovnání s Berlínským ujednáním jde skutečně o minimum piety. Přesto i toto mezinárodně přijaté minimum morálky bylo zmíněnou výstavou "Bodies… The Exhibition" nevratně pošlapáno.

Podle Radka Mikula11 šlo během přepravy lidských pozůstatků použitých na této výstavě o porušení nejen mezinárodních smluv, ale i ustanovení § 9. odst. 1 ZP."Exponáty" nebyly převáženy po pozemních komunikacích ve speciálním vozidle k tomu účelu schváleném podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška 341/2002 Sb. Ministerstva dopravy a spojů ze dne 11. července 2002 o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Šlo doporučit i dodržení evropské technické normy pro pohřební služby, zpracovanou Evropskou komisí pro normalizaci CEN12.  Dále trvala povinnost dodržovat zákony příslušné země, z které byl převoz nepohřbených lidských pozůstatků do ČR realizován.

1 Plastinace je patentovaná metoda anatoma Günthera von Hagense spočívající v konzervování mrtvého těla, při níž se nahrazuje voda v tkáních silikonovým kaučukem.

2 Zajímavou shodou byla volba místa. Na tom místě, kde bylo před poslední velkou českou povodní za účasti prezidenta instalováno posměšné zobrazení sv. Václava, proběhla výstava zhanobených lidských těl. Jako by to o něčem svědčilo. Po rouhání Bohu následuje výsměch člověku. Ano, lidská vznešenost je neodlučně spojena s Boží svatostí; důstojnost člověka je přímo závislá na úctě lidí k Božímu majestátu. Pozoruhodné je i načasování pražského otevření výstavy - právě v ty dny, kdy jsme si připomínali výročí konce druhé světové války, nejhroznějšího tance smrti, jaký svět zažil.

3 Výstavu navštívilo podle organizátorů v letech 2006-2008 celkem kolem 30 miliónů lidí. Srov. http://www.bodyworlds.com/en.html (22. 4. 2009).

4 Srov. Paříž narozdíl od Prahy zakázala výstavu mrtvých těl,21. 4. 2009, http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/166961-pariz-narozdil-od-prahy-zakazala-vystavu-mrtvych-tel.html (22. 4. 2009)

5 Srov. ŠVESTKA J. A kol.: Ochrana osobnosti, Linde 1996 (3. vydání), s. 173.

6 Mezinárodní ujednání o přepravě mrtvol (Berlín,10. 2. 1937), publikováno ve Sbírce zákonů č. 44/1938 Sb,. Ujednání kromě ČR zavazuje tyto státy: Belgii, Chile, Dánsko, Egypt, Francii, Itálii, Konžskou demokratickou republiku, Mexiko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, SRN, Švýcarsko, Turecko a další.

7 Členy úmluvy kromě ČR jsou tyto státy: Albánie, Alžírsko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irák, Irán, Libanon, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Maroko, Monako, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, SRN, Sýrie, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tunisko, Turecko, Velká Británie.

8 Belgie, Finsko, Řecko, Island, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko, Slovensko, Španělsko, Turecko, Kypr a Ukrajina.

9 Srov. kopii nóty Velvyslanectví Ukrajiny v Praze č. 50-012/09 ze dne 17. března 2009, archiv mezinárodně právního odboru MZV ČR. Poslanec Josef Šenfeld se za přijetí Štrasburské dohody přimlouval již 28. června 2005 na 45. schůzi Poslanecké sněmovny, srov. stenoprotokol na http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/045schuz/s045289.htm (24. dubna 2009). Důvodová zpráva z roku 2001 k zákonu o pohřebnictví dokonce uvádí, že "Dohoda z r. 1973 lépe odpovídá současným požadavkům a bylo by vhodné připravit podmínky pro to, aby k ní přistoupila i Česká republika."

10 Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

11 Srov. MIKULA, Radek: Veřejný dopis na Úřad městské části Praha 1 ve věci prznění mrtvol,7. května 2007, http://www.blisty.cz/art/34191.html (22. dubna 2009).

12 Ev. č. EN 15017:2005:E o požadavcích na pohřební služby z 29. srpna 2005, kterou ČSN jako českou technickou normu přijalo v květnu 2006.